dřina či psychická relaxace...

Moje zkušenosti s během začaly již na střední škole. Měl jsem v tu dobu poměrně nadváhu, byl jsem líný a kondičku jsem měl... no spíše neměl :) Nenáviděl jsem veškeré běžecké aktivity na tělocviku. 

Tento vztah k běhu trval mnoho let, až do mého rozhodnutí zbavit se nadbytečných 20kg, kdy jsem poprvé ve svém životě začal chodit sám běhat. Považoval jsem běh za jeden z nástrojů své cesty, NUTNÉ ZLO, které se musí vytrpět. Běhal jsem mezi domy na Vinohradech a připadal jsem si jako v posledním tažení. 

Jak šel čas, tak tato dřina začala přinášet výsledky a má kila šla dolů, známý příběh. A můj vztah k běhu se zlepšil. Byl jsem nyní o 20kg lehčí a celé tělo běželo lehčeji. Snadněji se odráželo, dělal jsem delší kroky a celkově mě běh tak nevyčerpával. Běh jsem stále neměl rád a pořád jsem ho považoval za nutné zlo, které patří ke světu sportu a mé práci držet si formu, coby fitness trenér.

Postupem času jsem si našel běžeckého parťáka. No, spíš si našel on mě. A společně jsme začali více běhat. Již jsem neběhal jen pár kilometrů, ale běhali jsme lehce delší tratě mezi 7-9km. Měl jsem radost z toho, že to uběhnu, ale můj sparring je lepší a ambiciózní běžec, a tak mě stále tak nějak štvalo, že jsem horší. Dlouhé tratě mě moc nebavily, jelikož mi to utrpení z běhu přišlo tak nějak zbytečně dlouhé. Sparring mě stále tlačil do vyššího tempa, dokud mi po půlce cesty nedošel elán - zbytek cesty bylo utrpení. V tomto období jsem čekal, zda si běh více oblíbím, ale pořád se mě držely myšlenky, že je to součást tréninku a je potřeba zatnout zuby a vydat ze sebe maximum. Stále jsem měřil rychlost i vzdálenost a o každý běh jsem se dělil na stránkách Facebooku.

Celé to bylo takové divadlo, překonat svůj odpor a jít běhat, vydat ze sebe maximum i přes veškerou chuť zůstat doma a pak výsledky svého úspěšného sebezapření vykřičet do světa :)

Pak se ale stalo něco zvláštního. Bylo to zrovna období, kdy manželka jela na 14 dní na dovolenou a já byl doma sám. Procházel jsem si lehkou osobní krizí a jednou večer, když jsem kolem 21:00 přijel z práce, se mi v hlavě urodila myšlenka

"na všechno kašlu a půjdu si zaběhat, třeba se mi pročistí hlava..."

Vzal jsem si sluchátka, která jsem při běhání se sparringem nenosil, a nahodil do nich pozitivně energetickou hudbu. Byl to playlist kapely Mňága a Žďorp :) trochu zvláštní hudba na cvičení, ale já nešel cvičit, já si šel pročistit hlavu. Vyběhl jsem, již se stmívalo, a vítr se mi opřel do tváře. Po prvních krocích jsem začal cítit narůstající napětí. Napětí explodovalo a já zrychloval. Již jsem byl na svém maximálním sprintu a najednou se mě zmocnil neuvěřitelný pocit svobody. Prostě jsem jen běžel, pryč od všeho, od života, od starostí, od práce, dřiny a povinností. Od světa... Utíkal jsem a cítil radost z každého kroku, vznášel jsem se jako pták a projížděla mnou smyslná radost z toho, jak jsem volný. Neřešil jsem nic, žádné tempo, žádné hlídání dechu. Jen já a svoboda. Když jsem nemohl, zpomalil jsem. Bylo to jedno. Přišel jsem si jako Forest Gump, který jen tak běžel a neřešil proč ani kam :) 

Prostě jsem bežel a cítil radost a svobodu. 

Najednou vše začalo dávat smysl, tohle je úplně jiný běh, než jsem dělal do teď. Najednou to bylo psychické uvolnění namísto drsného sebezapření. Jak jsem běžel daleko a jak dlouho mi to trvalo? Nevím ani jedno, ale páni, byl to skvělý pocit...

Další den jsem přijel opět večer z práce domů a šel znovu běhat. Úplně jsem se těšil, až si půjdu večer zaběhat. Nasadil jsem sluchátka, tentokrát nahodil kapelu Imagine Dragons a běžel jsem... Znovu, každý krok vyvolával radost a hlavně osvobozující uvolnění. Čím jsem byl dál a čím rychleji jsem běžel, tím pocit svobody a volnosti sílil.

Svět byl za mnou a mě nestálo nic v cestě. Všemu jsem utekl.

Psal jsem o svých bězích na internet? Nebyl důvod - tohle bylo moje. Moje kouzlo a já ho nechtěl pokazit. Následně se naprosto změnil můj přístup k běhu a já začal běhat po večerech klidně i 4x-5x týdně. Ne, abych se zlepšil, ale abych si odpočinul. Běh se stal nástrojem mého uvolnění, relaxace. Tohle byl MŮJ ČAS. 

Když se manželka vrátila, nabídl jsem jí, ať se přidá. Vzala si kolo a jela vedle mě. Držela moje tempo, nikam nespěchala a společně jsme si užívali jen radost z čerstvého večerního vzduchu a pohybu. Tomu říkám skvěle strávený čas.

Od té doby chodím běhat vždy, když toho na mě začne být ve světě moc, když si potřebuju vydechnou a nechat napětí vyšumět.

Již dlouho se s Vámi o svoji transformaci chci podělit. A nabídnout i Vám zamyšlení nad tím, jak běháte Vy a jestli je to ten pravý způsob běhu právě pro Vás. A pokud jste při běhu našli také sami sebe, tak mám velkou radost. Přeji to všem.

Není totiž běh jako běh...

#beyourself